Zpíválek

  Další kuřátko, které se narodilo s Kvoválkem, se od něho lišilo svým hláskem. Místo píp, píp dělalo dlouhé pípá, pípá. Maminka slepička se ho snažila naučit správné pípání, ale kuřátku to moc nešlo. Jednou večer vyšel na oblohu Měsíc. Byl zrovna úplněk a tak svítil jako velká žárovka. Kuřátkům se to moc líbilo a prosili maminku, aby mohli ještě chvíli zůstat venku. Maminka s tím souhlasila. Měsíc si kuřátka prohlížel. Moc se mu líbila a tak jim hodil malý stříbrný míček na hraní. Dopadl na zem a skákal sem a tam. Kuřátka za ním běhala a chtěla ho chytit. Míček jim ale stále utíkal. Chvíli byl na jednom místě a hned zase na jiném. Pak najednou odskočil do tmy. Kuřátko co tak dlouze pípalo se za ním nebojácně vydalo. Uvidělo, že je míček chycený v pavučině. „Jak ho vyndám?“ přemýšlelo. Uvidělo, že v pavučině sedí pavouček. „Prosím hoď mi ho zpátky“ poprosilo. Pavouček odpověděl „hodím, ale nejdřív si zazpívám. Vylezl na něj a spustil.

Měsíc je kulatý, já zase chlupatý,
mé dlouhé nožičky, drží míček maličký.
Hola, hola, holalá, pavučina houpavá
Pavučina houpavá hola, hola, holalá.

Kuřátku se zpívání moc líbilo. Přišlo blíž a povídalo „moc krásně zpíváš, můžeš mě to také naučit?“. Pavouček se zamyslel a odpověděl. „Tak mi něco zapípej, poslechnu si jaký máš hlas“. Kuřátku se moc nechtělo, protože vědělo, že pípat moc neumí, ale osmělilo se a zapípalo. „Pípá, pípá“. Pavouček poslouchal a uznale povídal „krásně a dlouze pípáš, to jsem dlouho neslyšel, z tebe bude výborný zpěvák“. Kuřátko se radovalo. Pavouček byl první kdo ho za dlouhé pípání pochválil. Potom kuřátku vysvětlil, jak se má správně nadechovat a otvírat zobáček. Kuřátko se učilo zpívat. Pavouček byl spokojený. Když se kuřátko všemu naučilo zazpívali si společně.

Měsíc je kulatý, já zase chlupatý,
mé dlouhé nožičky, drží míček maličký.
Hola, hola, holalá, pavučina houpavá
Pavučina houpavá hola, hola, holalá.

Zpívat se naučíš, když se mnou pocvičíš,
tvůj hlásek maličký, nebude slaboučký.
Pavouk a kuřátko, zpívají drobátko,
oba jsou hraví, zpívání je baví.

Hola, holalá, pavučina houpavá.
Pavučina houpavá hola, hola, holalá.

Zpíváním přivolali slepičky Čumánky a kohouta Čumanída, kteří se k nim přidali.

Měsíc je kulatý, já zase chlupatý,
mé dlouhé nožičky, drží míček maličký.
Zpívat se naučíš, když se mnou pocvičíš,
tvůj hlásek maličký, nebude slaboučký.

Pavouk a kuřátko, zpívají drobátko,
oba jsou moc hraví, zpívání je baví.
Slepičky kohoutek, spěchají na dvorek,
běhají spolu, nahoru a dolů.

Hola, hola, holalá, pavučina oupavá.
Pavučina houpavá hola, hola, holalá.

Po zpívání přišel Čumanídes ke kuřátku a povídal „teď už víme proč si tak dlouze pípalo. Byl to začátek tvého zpívání a my to nepoznali. Jsi moc šikovné. Budeme ti říkat Zpíválek“.