Příběh knížky

  bylo… nebylo… ba ne, bylo… a to zcela určitě. Před mnoha lety jsem nechal volně plynout svoji fantazii a vyprávěl dětem Michalovi a Katce před spaním pohádky. Moc mě bavilo vymýšlet vlastní příběhy. Seděl jsem na kraji postele a před sebou měl malého posluchače.

Příběhy přicházely samy. Neměl jsem žádný plán, o čem budu večer vyprávět. Dnes už si nevzpomínám proč jsem tenkrát zvolil jako hlavní hrdiny Kravičku a Telátko. Nemělo to žádný důvod. Nebo snad mělo? Nevím. Prostě se objevili a na dlouhý čas se stali hlavními hrdiny všech příběhů.

Později k nim ještě přibyl Trpaslíček. Ten se objevoval v pohádkách, které jsem vyprávěl Katce. Měla tak vlastní soukromou postavičku, která v pohádkách vyprávěných Michalovi nebyla.

Občas se mi stávalo, že jsem u vyprávění usnul. Děti byly ale pozorné a hned mě budily otázkou: „Jak to bylo dál?“ Mnohdy jsem nebyl schopen navázat tam, kde jsem přestal, protože jsem si předešlý děj nepamatoval a začínal příběh nový. Dětem to ale vůbec nevadilo. Uměly si to ve své představivosti propojit a vše jim dávalo smysl.  Tato vyprávění nám vydržela dlouho a já na ně rád vzpomínám.

Po dlouhé době jsem se rozhodl k pohádkám vrátit. Připomenout postavičky, které létaly k dalekým planetám a hvězdám a zažívaly nevšední příběhy. Knížce jsem dal název Pohádkové brány. Přidal nové  příběhy a vyprávění rozšířil o nové postavy.  Ale i ty patří k dětství Michala a Katky. Objevuje se tu Kuřopap, Pijovajec, Hlavonožka. Poslední brána vypráví příběhy broučka Janečka, které jsem začal psát v 11 letech. Můj táta je přepisoval a tím uchoval. Upravil jsem je a také zařadil.

Celou knížku ilustrovala Deniz Urgan. Její obrázky ji velice obohatily a dodaly potřebný výtvarný rozměr. Díky jejím kresbám získaly všechny postavy svojí podobu. Jsem přesvědčen, že se pokaždé přesně trefila.

Redigování knihy se ujala paní Vendula Perglerová. Grafického zpracování pan Martin Prochaska i jim patří moje velké poděkování.

Pokud máte nějaké otázky, přání, nápady, napište. Přeji pohodu a krásné dny. 

Roman Dvořák

Autoři

Text – Roman Dvořák

Mým rodným místem je Liberec. Do základní školy začínám chodit v Ostravě – Porubě, ale devátou třídu už dokončuji v Praze. Tady jsem se vyučil pasířem.

Po  roce 1988 měním kov za dřevo a začínám podnikat. Vyrábím dřevěné rámečky a rámuji obrazy.

Velice rád se toulám krajinou. Pojem Tremp je mi velmi blízký. Proto po přestěhování do Bystřice zakládám oddíl pro děti pod Tábornickou unii. Pořádáme schůzky, výpravy a tábory.

Psaní mě baví od dětství. Dopředu nevím o čem příběh bude. Mám jen rámcovou představu. Vše vzniká až v průběhu psaní.

Nyní jsem se k pohádkám vrátil, abych připomenul příběhy, které jsem vyprávěl našim malým dětem před spaním.

Ilustrace – Deniz Urgan

Narodila jsem se v Turecku, ve městě Izmir. Od dětství je mojí velkou vášní kreslený film.

V roce 2017 jsem absolvovala univerzitu v oboru animace na univerzitě Anadolu. Druhou půlku studia jsem dokončila ve Zlíně, na univerzitě Tomáše Bati. Postupně se můj zájem přesunul od animace k ilustraci.

Od roku 2013, pracuji jako vizuální umělkyně na volné noze. Zúčastnila jsem se různých projektů v oblasti animace, ilustrací a vytváření videí.

Ve volném čase učím Angličtinu a Turečtinu a snažím se zlepšit Češtinu. Svůj čas trávím spolu s přítelem a domácími mazlíčky.

Autoři

Text – Roman Dvořák

Mým rodným místem je Liberec. Do základní školy začínám chodit v Ostravě – Porubě, ale devátou třídu už dokončuji v Praze. Tady jsem se vyučil pasířem.

Po  roce 1988 měním kov za dřevo a začínám podnikat. Vyrábím dřevěné rámečky a rámuji obrazy.

Velice rád se toulám krajinou. Pojem Tremp je mi velmi blízký. Proto po přestěhování do Bystřice zakládám oddíl pro děti pod Tábornickou unii. Pořádáme schůzky, výpravy a tábory.

Psaní mě baví od dětství. Dopředu nevím o čem příběh bude. Mám jen rámcovou představu. Vše vzniká až v průběhu psaní.

Nyní jsem se k pohádkám vrátil, abych připomenul příběhy, které jsem vyprávěl našim malým dětem před spaním.

Ilustrace – Deniz Urgan

Narodila jsem se v Turecku, ve městě Izmir. Od dětství je mojí velkou vášní kreslený film.

V roce 2017 jsem absolvovala univerzitu v oboru animace na univerzitě Anadolu. Druhou půlku studia jsem dokončila ve Zlíně, na univerzitě Tomáše Bati. Postupně se můj zájem přesunul od animace k ilustraci.

Od roku 2013, pracuji jako vizuální umělkyně na volné noze. Zúčastnila jsem se různých projektů v oblasti animace, ilustraci a vytváření videi.

Ve volném čase učím Angličtinu a Turečtinu a snažím se zlepšit Češtinu. Svůj čas trávím spolu s přítelem a domácími mazlíčky.