Křest knížky

Všechny pohádkové bytosti nečekaně dostaly pozvánku na planetu ČAS do cukrárny U Džibuse. Už věky ví, že je Džibus vždycky něčím překvapí. U džemování na kytaru džemem od vyhlášené paní Pampelišky, jindy zase po lesní svačince v rámečku šly k sousedovi panu Truhlíkovi do dřevěné dílny. K dalším pamlskám byly pozvány k trsu trávy, která jimi byla ozdobena po vzoru ranní rosy. Ale až za odměnu. Musely nejdřív pěškobusem ujít pěkný lán cesty, protože Džibus miluje přírodu. Byla doba, kdy hostitel ke zmrzlinovému poháru ve tvaru rakety na každý stůl vyrobil speciální bránu z hvězd, pod kterou byla zvláštní cukřenka – cukr ve tvaru barevného hmyzu, kterým se mohla mechová zmrzlina zdobit. K tomuto pohoštění Džibus zkoušel hudební kulisu na didžeridu.

No a dnes? Tedy 25. dubna 2022 Džibus všechny pozval na kouzelné koláčky z kolovrátku paní Kolovnice, která moc dobře ví, že kolo je tvar dokonalosti a má tedy silnou moc. K tomu je v cukrárně podávaná ozdravující voda s Maťulkou Mátou a neposedné bublinky pro rozveselení přítomných. Kdyby se přítomným rozbublala bříška a vznikly přitom různé zvukové efekty nahoře i dole, není to chyba, ale záměr hostitele. A protože má být opravdu veselo, všechny rozbublané zvuky budou mít i barevné provedení, takže nikdo nic neutají. Všechno bude pěkně slyšet a vidět. Do této připravované veselosti Džibus plánuje všechny seznámit se svými neposednými písmenky, které při hraní s nimi naskládal do podivných slov, a vět, a odstavců… až se z nich urodily zbrusu nové pohádky pro děti. A jaké jsou? To musí posoudit sami posluchači a čtenáři. Něco málo už slyšeli a četli, a hodně ještě uslyší a přečtou …

No, a kdopak to už vchází do cukrárny? Kravička, Telátko, Michal a Trpaslíček s kapsami plnými hvězdných omalovánek. Přišli bez bot, Planeta bot spí, protože je jaro a zvířátka v teplém počasí botičky nenosí. Ale přinesli si jako vždycky batoh plný odpadků z Planety Země, kterou po cestě na planetu Čas ještě stihli znovu uklidit. K dalšímu stolu usedá Čumanídes, Zdeněk, Zubohryzka, Dádulka, Kvokálek, Pavlík z Roseče, Zpíválek, Viky a Kuřopap. Kuřopap dává na všechny stolečky malinké dřevěné krále jako symboliku, aby hosté nikdy nezapomínali pomáhat tam, kde je to potřeba. Holčička, Deniz, Pijovajec, Hlavonožka a celá Džibusova rodina jsou už dávno tady, a těší se na něco čokoládového z místní nabídky. Brouček Janeček přináší jiný dárek. Na každý stolek pokládá přírodní aromalampu. Beruška, Levandule a pejsek Rek mu pomáhají. Aromalampa je vyrobená z dutého kousku větvičky, v ní je šípková růžička a místo voňavé páry nad ní lítá živý motýlek. Pavel Michovský už dávno zahřívá kytaru a probouzí své vnitřní dítě, které tu má k dokonalým koláčkům dokonale zpívat a hrát, ehm, hrál.

Další hosté a přátelé si však musí počkat, až Džibus tuto pohádku dopíše… To je dnešní levandulový úkol pro autora, který mu s láskou připravila kmotřička Věrka.

Kmotřička mu také z celého srdce děkuje, že může být jeho letitou kamarádkou a podává mu dřevěné pouzdro s nápisem Děkuji, ve kterém se ukrývá dřevěné pero s jeho jménem na podepisování pohádkových knih, na případné další hraní s myšlenkami a písmenky, i na obyčejný seznam nákupu, či podepisování školních poznámek vnoučat či jiných dětí, které ho o to požádají. Džibus s kmotřičkou Věrkou jednou za dva, tři roky vyplňuje časoprostor mezi mužským a ženským světem dlouhým povídáním u kávy a čaje, což oba nesmírně obohacuje při návratu do svých životů.
Levandulová kmotřička přeje knize Pohádkové brány hodně dychtivých čtenářů a autorovi:

Nikdy nikomu nedovol, aby přistřihnul stříbrná křídla Tvých zlatých snů…