Vesmírný semafor

Barva hvězdy se stále měnila. Chvílemi svítila zeleně, pak zase červeně, a tak stále dokola. Přistáli na malém kopečku. V raketě se ozvalo: „Venku je všechno v pořádku, můžete klidně vystoupit.“ Kravička s Telátkem se po sobě nechápavě podívaly. Trpaslíček jim vysvětlil, že raketa všechno kontroluje a vždy jim správně poradí, co mají po přistání dělat. To se jim moc líbilo. Vystoupili a rozhlíželi se kolem. Překvapilo je, že nad nimi létá hodně komet. Trpaslíček ukázal před sebe a řekl: „Podívejte, v dálce blikají barevná světla. Jsou úplně stejná, která jsme viděli na obrazovce, když jsme přemýšleli, kam poletíme. Pojďme se tam podívat.“

Vydali se na cestu. Jak se přibližovali uviděli, že světla blikají na vysokém kopci. Netrvalo dlouho a byli u cíle. První se na kopec vydal Trpaslíček, pak Telátko a nakonec Kravička. Nahoře zůstali překvapeně stát. Před nimi seděla velká žába. Ani trochu se nehýbala, jen se pozorně rozhlížela po obloze. Pak se nafoukla, zavrtěla a mrkla levým okem. Hned nato celá zčervenala. Po chvíli mrkla pravým okem a byla celá zelená. Nad nimi přelétla jedna kometa. Barvy se na žábě stále měnily. Už věděli, co bylo příčinou střídání červeného a zeleného světla na hvězdě. Rozsvěcovala je tahle žába. Trpaslíček se osmělil a zeptal se: „Dobrý den, prosím, proč mrkáte očima a střídáte barvy? Vůbec tomu nerozumím.“ Telátko si nebylo moc jisté, co se stane, a tak se raději schovalo za Kravičku. Žába se rozhlížela dál po obloze a vůbec si jich nevšímala.

„Prosím,“ zkusil to znovu Trpaslíček, „nás to hodně zajímá, proto jsme sem přiletěli.“ Žába si poposedla a jedním okem se na ně podívala. Pak pomalu řekla: „Chvíli počkejte, teď to nejde.“ Střídala barvy a nad nimi létaly další komety. Sedli si a čekali. Také pozorovali oblohu jako žába před nimi. Po nějaké době komet ubývalo, už jich tolik nelétalo. Žába pomalu promluvila. „Já vám to tedy povím, ale musím dál sledovat, co se kolem děje, mám totiž důležitou práci.“ „A jakou?“ zajímal se Trpaslíček. Žába se důležitě rozhlédla a pak teprve pokračovala. „Nejdříve se představím, jsem Vesmírný semafor. Hlídám, aby se létalo bezpečně. Stává se totiž, že prolétá najednou víc komet, a pak by hrozilo nebezpečí, že se srazí. Proto jsem tu já. Když vidím, že se blíží, mrknu levým okem a celá zčervenám. Tím vyšlu pro všechny signál Stop. Komety se zastaví a čekají. Pak dám zelený signál Volno nejbližší kometě. Teprve na ten povel může letět. Ostatní čekají, až na ně přijde řada. A tak to dělám, dokud všechny bezpečně nepřeletí. Ještě se nestalo, aby se tady někdo s někým srazil,“ dokončila své vyprávění. „To je zajímavé,“ podivil se Trpaslíček, „vůbec jsem nevěděl, že tohle někdo řídí.“ „Teď to víš,“ odpověděla žába.

Zvedla hlavu a dívala se kolem. Byl nejvyšší čas. Blížily se hned tři komety najednou. Na červenou barvu se zastavily a čekaly. Žába se nafoukla, mrkla a vyslala zelený signál volno. Nejbližší kometa bezpečně přeletěla. Pak další a nakonec i ta třetí. „Tak a teď už běžte,“ povídala žába, „musím se vrátit ke své práci, začíná tu být rušno.“ Rozloučili se a vrátili k raketě. Když odlétali, mrkla žába levým okem a zčervenala. Trpaslíček raketu zastavil a čekal. Kolem přeletěla kometa, která měla zelenou. Pak žába mrkla pravým okem. Zelená barva znamenala volno. Už věděli, co to znamená, mohou letět bezpečně dál.