Lesní Domeček

Potkal motýla. „Kampak jdeš broučku?“ zeptal se. „Jdu do světa, a jestli chceš, pojď se mnou,“ řekl Janeček. Motýl odpověděl: „Letos přijde brzo zima, na cestování je už pozdě.“ Janeček ho přemlouval, ale motýl si stále vedl svou. Pak potkal housenku. „Dobrý den, kampak jdete, paní housenko?“ „Mám naspěch,“ odpověděla. „Blíží se studené počasí, musím se schovat. Ty taky někam zalez,“ dodala a zavrtala se do listí. „To je divné,“ přemýšlel brouček, „všichni povídají něco o zimě.“ Pak se najednou přihnal silný vítr. Popadl broučka a pohazoval si s ním jako s peříčkem. Ještěže se stačil chytit houby, která tu rostla, jinak by ho vyfoukal z lesa. Schoval se pod jejím kloboukem a čekal, až vítr odletí.

„Kampak, kampak, mladý pane?“ zeptala se houba. „Jdu do světa,“ odpověděl Janeček. Houba se podívala na oblohu a řekla: „Milý broučku, raději si postav domeček. Kam se schováš, až napadne sníh?“ Brouček se zamyslel. „Říkal to mravenec, motýl, housenka a teď ty. Asi máte pravdu. Dám na vaše rady. Nechám cestování a přichystám se na zimu.“ Vzpomínal, jak se ve škole učili stavět domečky. Teď se mu to hodilo.

Začal sklepem, kam si uloží zásoby jídla. Při hrabání objevil krtčí chodbu a to mu práci hodně usnadnilo. Z kamínků poskládal základy a na ně stavěl z dřívek domeček. Do jedné stěny upevnil okno z malé skleněné tabulky a vedle dveře. Podlahu vyrobil z třísek, z kůry udělal střechu. Na spaní si přinesl suchou trávu. Hotový domeček pak obcházel ze všech stran, a když našel nějakou dírku ucpal ji mechem. Nakonec nosil do sklepa jídlo. Semínka a různé lesní plody. Zrovna se chystal vydat pro poslední bobuli, když tu se vítr objevil znovu. Ale tentokrát to broučkovi nevadilo. Rychle se schoval v domečku. Vítr se ho snažil vyfoukat, ale nepodařilo se mu to. Janeček byl v bezpečí. Oknem pozoroval, jak venku létá suché listí. Najedl se a spokojeně usnul.