Brouček Janeček

Louka byla plná různobarevných kytiček a rostlinek. V trávě se proháněli broučci malí i velcí. Běhali sem a tam mezi hliněnými domečky. Život se radoval, proudil a bzučel. Všude bylo plno cestiček a chodbiček, za každou travičkou alespoň jeden pospíchající tvoreček. Najednou ale všechno ztichlo. Broučci nechali svojí práce a utíkají jedním směrem. Nožičky se míhají, kusadla se brousí a čistí. Všichni míří k jednomu místu. K vysokému keři na okraji louky. Už zdálky je pod ním vidět velká bílá hromada.  Ti, co doběhli první, se zastavují a bázlivě si ji prohlížejí. Co to může být? Další a další broučkové přibíhají a tlačí se blíž a blíž. Najednou už není místo nikde jinde než na té bílé hromadě. První na ni vyskočil malý brouček. Podle velikosti sotva z první třídy Chroustovské školy. Ne že by byl tak zvědavý, ale nic jiného mu nezbývalo. Kovařík, který stál vedle něj, ho málem pošlapal svýma šesti nohama. Raději se tedy odvážil a vylezl na Ten brouček se jmenoval Janeček. Hemžení a strkání náhle ustalo. Všichni se dívají na odvážného broučka a čekají, co se stane. Kdyby se objevilo nějaké nebezpečí, rychle utečou.

Janeček tam stojí úplně sám. „Jen aby mě to nekouslo,“ povídá si pro sebe. „Kdo ví, co to je?“ přemýšlí nahlas. Po chvíli se odváží a udělá pár malých krůčků, ale něco ho píchne do nožičky. Podívá se blíž a vidí, že má v patě zapíchnutou bílou třísku. Janeček ví, že se na něj všichni dívají, možná i jeho kamarádi ze školy. „Ukážu, že se nebojím,“ pomyslí si. Opatrně zvedne nohu a prohlíží si ji. Pak si sedne, otevře malé kusadla a bílou třísku vytáhne ven. Ale co to? Tříska ani trochu nepíchá. Naopak je sladká. Janeček se olizuje a nahlas řekne: „Nemusíte se bát. Bílá hromada vám nic neudělá a dá se jíst.“  Jako na povel se do ní všichni zakusují. Ochutnal také kovařík a říká: „Chutná jako cukr.“ Po jeho slovech už není jediného místečka, které by nebylo nakousnuté nebo alespoň olíznuté nějakým broučkem. Začaly hody. Trvalo několik dní, než tu sladkost odnosili. Bylo jí dost pro všechny. Jen maminky broučků říkaly svým dětem: „Už toho olizování nech. Budou tě bolet oba dva zuby, co máš.“ Brouček Janeček se stal hrdinou celé louky.