Hlavonožka
Ráno se holčička vypravila s maminkou na nákupy. Moc jí bavilo navštěvovat prodejny a prohlížet, co tam nabízejí. Nejvíc se ale těšila na spodní regály. Dospělí se dívali většinou jen před sebe a dolů se podíval málokdo. Maminka nakupovala a dávala zboží do košíku. Holčička se naopak bavila tím, že si prohlížela, co je ve spodních policích. Připadala si jako v jiném světě. Neznámém a tajemném. Byly tu uložené různě věci a také velké barevné krabice. Přemýšlela, co je v nich asi schováno. Nejraději by je rozbalila a prozkoumala. A tak to bylo i při poslední návštěvě.
Maminka vybírala zboží a holčička se vydala k nejbližšímu regálu. Prodávaly se tu věci do kuchyně. V horní části talíře, hrnečky a pánvičky. V prostřední vařečky, příbory a nádobí. „Copak bude asi dole?“ přemýšlela a sehnula se. Uviděla balicí papíry a velké sáčky. Najednou se jedna hromada naklonila na stranu a rozsypala po zemi. „Možná jsem do nich strčila,“ napadlo ji a začala je sbírat. Urovnala první hromádku a chtěla ji dát zpátky do police. Ale zarazila se. Nevěřila svým očím. Z regálu na ní koukal fialový panáček s vysokou čepicí.
„Moc se omlouvám,“ povídal, „to jsem rozsypal já.“ „Kdo jsi?“ zeptala se holčička, „a co tady děláš?“ „Jsem Hlavonožka,“ představil se. „Bydlím tady v obchodě a rád si prohlížím, co tady mají. Většinou chodím po spodních regálech, protože mě tam nikdo nevidí.“ Sbírali společně sáčky a ukládali je. Šlo jim to rychle. Po uklizení holčička řekla: „Moc se mi líbíš, jsi šikovný, nechceš bydlet u nás doma? Můžeme si spolu hrát“. Hlavonožka se usmál a odpověděl: „To by se mi také líbilo.“ „To jsem ráda,“ odpověděla holčička. Vzala ho do náruče a povídala: „Půjdeme za maminkou.“
Ta právě dokončila nákup a hledala ji. Holčička se před ní postavila a řekla: „Podívej, našla jsem pěkného panáčka, moc se mi líbí, kup mi ho prosím.“ Maminka se chvíli rozmýšlela, ale pak ho přidala do košíku. Hlavonožka na holčičku nenápadně mrkl. Oba byli spokojení. Doma mu ukázala všechny svoje hračky. Společně si hráli až do večera.